Jiří Brady | Kauza (ne)udělení státního vyznamenání
Kauza se odehrála v říjnu 2016 v souvislosti s udílením státních vyznamenání 28. října 2016. Jádrem sporu bylo prohlášení ministra kultury ČR Daniela Hermana, že prezident Miloš Zeman neudělil vyznamenání Jiřímu Bradymu kvůli ministrovu setkání s dalajlámou.
S velkou obavou v posledních letech sledujeme vývoj v naší zemi. Dnes přišla další šokující zpráva. Kádrování a jiná prohlášení, která po několik let můžeme slyšet z hradu nemají v naší novodobé historii obdobu. Náš kamarád Jiří Brady, pamětník terezínského Škidu a Vedem, měl 28. října obdržet vyznamenání. Podle nejčerstvějších informací se tak však nestane. Spekuluje se o možné odvetě za setkání Daniela Hermana s Dalajlamou (Jiří Brady je jeho strýc). Pokud se souvislost potvrdí, bude se jednat o další nechutný krok kádrování ze strany Miloše Zemana.
Kluci a holky z Terezínské štafety, 21. října 2016
Brady byl již v letech 2013 a 2014 navržen Poslaneckou sněmovnou na státní vyznamenání, ani jednou ale těmto návrhům prezident republiky nevyhověl. V roce 2016 pak další sněmovní návrh svým osobním doporučujícím dopisem ze dne 29. června 2016 podpořil i ministr kultury ČR Daniel Herman, Bradyho vzdálený synovec. Dne 5. července 2016 prezidentův kancléř Vratislav Mynář potvrdil přijetí tohoto návrhu. Vyznamenán nakonec Jiří Brady nebyl, ačkoli jeho zásluhy zejména v souvislosti s projektem Hanin kufřík, který běží po celém světě, jsou opravdu veliké.
Jako studenti středních a vysokých škol, kteří jsme byli zapojení do projektu Terezínská štafeta, jsme proto v úterý 25. října 2016 v 16:30 na Strossmayerovo náměstí uspořádali vzpomínkovou akci s názvem Jirko děkujeme. Nemlčíme.
Akce se zúčastnil Jiří Brady a další pamětníci šoa.
Na náměstí zazněly terezínské písně a vystoupilo několik hostů. Nejsme lhostejní k hodnotám, které naše ústavní špičky reprezentují. Stejně jako kluci a holky v Terezíně věříme, že naslouchání si, společenství, přátelství, dialog a mír, jsou hodnoty, které nejsou naší společnosti vzdálené, a které by neměly být ponižovány pod zájmy ekonomické.
Jiří Brady
Jiří Brady (nar. 1928) vyrůstal spolu se svou, o tři roky mladší sestrou Hanou (známou po celém světě z knihy Hanin kufřík), v Novém Městě na Moravě. Rodina byla velmi harmonická, rodiče vlastnili malý krámek se smíšeným zbožím a snažili se věnovat dětem svůj čas a rozvíjet je nejen vzděláním, ale i sportem a uměním. V době protektorátu byla nejprve zatčena jejich matka, o něco později byl deportován i otec. Oba byli zavražděni v Osvětimi.
Po zatčení rodičů žili Jiří a Hana nějakou dobu v rodině strýce, v roce 1942 byli ale i oni deportováni do Terezína. Zde byl Jiří zařazen na Domov 1, ale protože jako jediný z chlapců již manuálně pracoval, měl být odtud opět přesunut. Valter Eisinger nicméně prosadil, aby na Jedničce zůstal. Jiří se nikdy neúčastnil tajného vyučování na půdě objektu L 417, během dne pracoval v různých objektech ghetta jako instalatér. Života samosprávy i kulturních večerů ŠKIDu se nicméně pravidelně účastnil, i když do časopisu VEDEM přispíval jen výjímečně.
Na podzim 1944 byl spolu s Petrem Ginzem zařazen do transportu, který končil v Osvětimi Birkenau. Zde byl po příjezdu poslán při selekci napravo, tj. na práci, což mu zachránilo život. Po několika měsících v
Birkenau přežil pochod smrti a dožil se konce války.
Po návratu do rodného města zjistil, že všichni z jeho rodiny, vč. sestry Hany zahynuli. V roce 1949 emigroval do Kanady, kde žije dosud. Významně se podílel na vydání anglické verze knihy Je mojí vlastí hradba ghett?. Dodnes aktivně působí spolu s dcerou Larry v rámci projektu Hanin kufřík (www.insidehanassuitcase.com).