Jiří Brady | Filmové toulky Terezínem
Film z cyklu Filmové toulky Terezínem, kdy pamětníci spolu se studenty procházejí jednotlivá autentická místa v bývalém terezínském ghettu a pamětníci vzpomínají na podrobnosti z doby 2. světové války, tentokrát přináší vyprávění pana Jiřího Bradyho.
Natáčení proběhlo v roce 2012 v Terezíně a v prostorách Památníku Terezín.
Režie a střih: Matouš Bičák
Asistent režie: František Tichý
Kamera: Matouš Bičák a Filip Mašek
Zvuk: Jasna Simonová
Spolupracovala: Linda Langerová
Kauza (ne)udělení státního vyznamenání a akce Jirko děkujeme
Kauza se odehrála v říjnu 2016 v souvislosti s udílením státních vyznamenání 28. října 2016. Jádrem sporu bylo prohlášení ministra kultury ČR Daniela Hermana, že prezident Miloš Zeman neudělil vyznamenání Jiřímu Bradymu kvůli ministrovu setkání s dalajlámou. Na podporu Jiřího Bradyho jsme uspořádali vzpomínkové setkání na Strossmayerově náměstí. Státní vyznamenání nakonec Jiří Brady nedostal.
Příběh
Jiří Brady (nar. 1928) vyrůstal spolu se svou, o tři roky mladší sestrou Hanou (známou po celém světě z knihy Hanin kufřík), v Novém Městě na Moravě. Rodina byla velmi harmonická, rodiče vlastnili malý krámek se smíšeným zbožím a snažili se věnovat dětem svůj čas a rozvíjet je nejen vzděláním, ale i sportem a uměním. V době protektorátu byla nejprve zatčena jejich matka, o něco později byl deportován i otec. Oba byli zavražděni v Osvětimi.
Po zatčení rodičů žili Jiří a Hana nějakou dobu v rodině strýce, v roce 1942 byli ale i oni deportováni do Terezína. Zde byl Jiří zařazen na Domov 1, ale protože jako jediný z chlapců již manuálně pracoval, měl být odtud opět přesunut. Valter Eisinger nicméně prosadil, aby na Jedničce zůstal. Jiří se nikdy neúčastnil tajného vyučování na půdě objektu L 417, během dne pracoval v různých objektech ghetta jako instalatér. Života samosprávy i kulturních večerů ŠKIDu se nicméně pravidelně účastnil, i když do časopisu VEDEM přispíval jen výjímečně.
Na podzim 1944 byl spolu s Petrem Ginzem zařazen do transportu, který končil v Osvětimi Birkenau. Zde byl po příjezdu poslán při selekci napravo, tj. na práci, což mu zachránilo život. Po několika měsících v
Birkenau přežil pochod smrti a dožil se konce války.
Po návratu do rodného města zjistil, že všichni z jeho rodiny, vč. sestry Hany zahynuli. V roce 1949 emigroval do Kanady, kde žije dosud. Významně se podílel na vydání anglické verze knihy Je mojí vlastí hradba ghett?. Dodnes aktivně působí spolu s dcerou Larry v rámci projektu Hanin kufřík (www.insidehanassuitcase.com).