Petr Ginz,1942
František Tichý, 2019
Návštěva z pravěku
Divadelní představení na motivy knihy a životního příběhu Petra Ginze, mladého výtvarníka, spisovatele a šéfredaktora terezínského časopisu VEDEM. Ve hře se prolíná fantazijní dobrodružný příběh inspirovaný Julesem Vernem s mrazivou realitou životního osudu dospívajícího chlapce v době protektorátu.
Od února 2022 uvádíme představení v obnovené premiéře.
| další uvedení: | Další představení se uskuteční v pondělí 13. února 2023 v Činoherním klubu v Praze. |
Po covidové pauze jsme nastudovali Návštěvu z pravěku s obměněným souborem 13 – 16-ti letých herců a hereček, rozšířili jsme i obsazení živého hudebního doprovodu.
Na jaře proběhla čtyři představení v Praze a jedno na Technické univerzitě v Liberci, 21. a 22. října 2022 jsme třemi představeními na nádraží Praha – Bubny připomněli 80. let od Petrovy deportace z Prahy do Terezína.
Při příležitosti 80. výročí vydání prvního čísla časopisu Vedem jsem představení v prosinci 2022 zahráli přímo v Terezíně v budově L417 (dnes Muzeum Ghetta), kde časopis v době druhé světové války v terezínském ghettu vycházel.
- Reportáž České televize – Zprávičky z představení na Nádraží Bubny / říjen 2022
- Reflexe obnovené premiréry představení v Divadelních novinách / říjen 2022
„Neumím vyjádřit, jak silně mě hra zasáha – to si člověk jakoby autenticky a zcela zblízka uvědomil hloubku Petrových myšlenek, jejich nesmírnou lidskost, angažovanost, citlivost, schopnost empatie…“
Michaela Vidláková, pamětnice terezínského ghetta, časopis Terezínská iniciativa – duben 2019
- Scénář: František Tichý na základě knihy Petra Ginze Návštěva z pravěku
- Režie: František Tichý, Jakub Fojtík, Michal Květák, Rozálie Kopecká
- Hudba: Enriko Štec, Vít Novotný, Josefína Nedbalová, Adam Tichý, Adam Pochman, Mikoláš Pešek
- Výtvarníci a scénografie: Magdalena Schmidtová, Prokop Císler, Viktor Komárek, Ondřej Kučera
Petr Ginz
Petr Ginz (1. 2. 1928 – 28. 9. 1944) se narodil v Praze ve smíšené židovsko-křesťanské rodině. Od malička byl chlapcem mnoha talentů – kreslil a maloval, zajímal se o historii i přírodní vědy, miloval pokusy i nové technické objevy, ale především četl a psal. Na židovské škole v Jáchymově ulici vydával časopis Rozhled, stal se starostou třídy.
V říjnu 1942 byl deportován do terezínského ghetta, kde byl umístěn na chlapecký domov 1 pod vedením prof. Valtra Eisingera (kterého kluci oslovovali Prcek a tykali mu). Zde začal za pomoci Kurta Kotouče vydávat dnes světoznámý časopis Vedem, v němž chlapci zachycovali kromě každodenní reality ghetta i život na domově, psali sem svoje úvahy, básně a povídky. V Terezíně také vytvořil několik desítek kreseb a maleb a aktivně se zapojil také do práce chlapecké samosprávy na domově.
V září 1944 byl Petr spolu s většinou kamarádů zařazen do transportu do Osvětimi-Birkenau a krátce po příjezdu zavražděn v plynové komoře.
Mladší sestra Eva i oba rodiče válku přežili a postupně přesídlili do Izraele, kde Eva (dnes známá izraelská výtvarnice Chava Presburger) žije dodnes.
Petrův příběh i odkaz obletěl svět, když jeho obrázek Měsíční krajina vzal na palubu raketoplánu Columbia první izraelský astronaut Ilan Ramon.
Návštěva z pravěku
… tak pojmenoval Petr svůj první dokončený román. Psal ho ještě v Praze, mladému spisovateli bylo tehdy 13 let. Svým příběhem chtěl vzdát hold svému oblíbenému Julesovi Vernovi, knihu uvádí historkou o nalezení zapomenutého rukopisu tohoto francouzského autora a i během psaní zachovává jeho styl a archaický způsob řeči.
Petr ale píše v době protektorátu, v podmínkách stále se stupňujících protižidovských opatření a hrozby transportů do neznáma. Do příběhu z Belgického Konga 19. století proto promítá obecné otázky dobra a zla, diskriminace i solidarity mezi dobrými lidmi, která všechny temnoty nakonec překoná.
Ke knize se chtěl vrátit v Terezíně, ale neúprosný osud byl rychlejší. Rukopis tedy podle jeho poznámek doplnila Eva, která ho také před 15 lety připravila k vydání.
Gymnázium Přírodní škola a Petr Ginz
Časopis Vedem a život a dílo Petra Ginze stály u zrodu projektu Terezínská štafeta. Ten už dávno přerostl rámec Přírodní školy a oslovil mnoho stovek mladých lidí v celé ČR. A to nejen prostřednictvím dvou ročníků soutěže Převezměte terezínskou štafetu, CD zhudebněných terezínských textů Slova zní zpoza zdí, divadelní hře Terezínské zvony a celé řady workshopů pro školy realizovaných ve spolupráci s Židovským muzeem Praha, ale i díky knihám Princ se žlutou hvězdou, Hned vedle bílá barva mráčků a Transport za věčnost.
Hra Návštěva z Pravěku se snaží uvést na jeviště Petrovu stejnojmennou knihu i jeho jedinečný životní příběh tak, aby prvoplánově neděsila, ale naopak vzdala hold síle ducha a snaze zůstat sám sebou i ve zlých časech.
Ztvárnění jednotlivých rolí se ujali studenti a studentky Přírodní školy napříč všemi ročníky a přípravě hry se věnovali především ve svém volném čase od podzimu 2018. Hudba a výtvarné řešení vzniklo pod vedením zkušených pedagogů v průběhu uměleckého výjezdu na Vesmír v lednu 2019.
Premiéra představení se uskutečnila s finanční podporou Velvyslanectví USA v Praze za podpory University of Wisconsin–Madison a Salesiánského divadla.
Ohlasy
S příběhem Petra Ginze jsem se seznámila již před lety, kdy jsem psala knihu o výchově v Terezíně. O to více mne zasáhlo divadelní představení Návštěva z pravěku, v němž se před očima diváků znovu odehrává těžký život dětí v Terezíně i pomyslný boj se zlem, doktátorem. Pomyslím-li, co se v současnosti děje na Ukrajině, je tato souvislost až marazivá. Jsem proto velmi ráda, že studenti Přírodní školy přijeli k nám na univerzitu do Liberce a odehráli zde pro naše studenty pedagogické fakulty, tedy budoucí učitele, toto působivé a divadelně i hudebně velmi kvalitní představení, jehož výtěžek byl věnován na pomoc Ukrajině.
doc. PhDr. Dana Kasperová, Ph.D., autorka knihy Výchova a vzdělávání židovských dětí v protektorátu a v ghettu Terezín a pegagožka na univerzitě v Liberci
V inscenaci Návštěva z pravěku se studentům a jejich pedagogovi F. Tichému podařilo působivě propojit fiktivní román Petra Ginze s jeho skutečným příběhem životním. Diváka až mrazí z podobnosti obou příběhů, přičemž ten fiktivní jako kdyby byl předznamenáním toho skutečného. Taková paralela existuje mezi tvorbou a životem jedné z nejznámějších dětských obětí holokaustu a tvůrci ji prozíravě využili. Inscenace poměrně detailně seznamuje mladé publikum s temnou realitou protektorátu, s nelidskostí nacismu, perzekucí tzv. “neárijského” obyvatelstva a jeho postupným uzavíráním za zdi ghett a následnými transporty na východ, v té době pro většinu lidí neznámo kam. Avšak i do této temné reality proniká světlo Petrovy přátelské osobnosti, jeho mladého života a nezlomné touhy po žití a tvoření. Tyto faktory a propojení s Petrovým dobrodružným románem Návštěva z pravěku přidávají inscenaci na stravitelnosti, divák i přes tragický životní osud většiny postav neodchází z hlediště zdrcen. Odchází přesvědčen o nekonečnosti duše, o její absolutní svobodě, kterou nespoutají ani hradby ghetta. Příběh Petra Ginze je toho jasným důkazem. Petr je zároveň svědkem i obětí jednoho z největších pochybení v dějinách lidstva, které se už nikdy nesmí opakovat. Především proto je potřeba jeho příběh předávat dalším generacím, které budou jednou utvářet budoucnost lidské civilizace.
Matouš Danzer, dramaturg, divadlo Lampion, Kladno
