Pamětní deska na paměť transportů na nádraží v Bohušovicích nad Ohří

V neděli 15. ledna 2012 se na 1. nástupišti vlakového nádraží v Bohušovicích nad Ohří uskutečnilo slavnostní odhalení pamětní desky věnované transportům židovských občanů v době 2. světové války. Výrobu a instalaci pamětní desky iniciovali studenti a učitelé gymnázia Přírodní škola se svými přáteli za podpory Terezínské iniciativy a Židovského muzea v Praze. Na výrobě a financování se významně podíleli zvláště Petr Chaloupek firma Pletka a Gravis Josef Svoboda, finančně přispěli jednotliví studenti Přírodní školy, jejich rodiče a Terezínská iniciativa. Deska je provedena v plastové imitaci bronzu. Samotný nápis je proveden v češtině, angličtině, němčině a hebrejštině.

Odhalení desky začalo ve 14:30. Po úvodním přivítání promluvil dr. Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze, a po něm za pamětníky dr. Toman Brod. Oba zdůraznili význam bohušovického nádraží v kontextu holocaustu a připomněli krutou realitu osudů desítek tisíc deportovaných, pro které se toto místo stalo branou, ze které již nebylo návratu. Poté zazněly verše Hanuše Hachenburga a po chvíli pietního ticha a zpěvu židovské písně Šalom chaverim byla deska odhalena. Na závěr setkání si všichni společně zazpívali píseň Karla Švenka Terezínský marš, která vznikla za války v ghettu a stala se tam neoficiální hymnou a vyslechli pozdrav starosty města Bohušovice nad Ohří Ivo Hynla. Program byl zakončen občerstvením a přátelským setkáním v čekárně nádraží. Iniciativa a nápad na umístění desky, vznikl během aktivit naší školy, projektu Terezínská štafeta.

Děkujeme všem, kdo se akce, navzdory mrazivému počasí, zúčastnili.

„Na památku židovských občanů Československa, Německa a dalších zemí, kteří byli v letech 1941 –1945 přes bohušovické nádraží deportováni do terezínského ghetta a většina z nich potom dále do vyhlazovacích táborů.”

Pamětní deska Pavlu Lionovi v pražském Karlíně

V listopadu 2016 se v pražském Karlíně konalo odhalení pamětní desky na počest židovského chlapce Pavla Liona (nar. 1930), který před svou deportací do Terezínského ghetta v Karlíně žil. V Terezíně byl později ubytován na chlapeckém domově Nešarim, kde byl šéfredaktorem tajného časopisu Rim-Rim- Rim. Na podzim 1944 byl odvezen do vyhlazovacího tábora Osvětim – Birkenau a zde i s matkou a mladším bratrem zavražděn.

Na odhalení desky, se přišli podívat i někteří pamětníci, kteří Terezínem prošli. Pamětnice Helga Hošková, která znala Pavla ještě z Prahy na něj pár větami zavzpomínala. Dále vystoupil pan Erich Spitz, který žil s Pavlem v Terezíně na chlapeckém domově Nešarim a který na akci přicestoval z Francie, kde žije. Zdůraznil, že sen Pavla a mnoha dalších, aby se všichni v klidu po válce sešli, se nenaplnil. O to důležitější je ale nezapomínat a vést lidi ke vzájemnému dialogu a porozumění. Akce se zúčastnili i další pamětníci terezínského ghetta. Básně, které napsali děti v Terezíně a které studenti společně s učiteli zhudebnili na této akci také zaznělo. Na akci se také podíleli žáci pátých tříd ZŠ Lyčkovo náměstí, kteří přečetli část dobrodružného příběhu Klub pěti terciánů. Ten napsal Pavel Lion v Terezíně na pokračování a jeho děj se odehrává v Karlíně a na Žižkově. Díky dětem ze ZŠ Lyčkova náměstí a jejich rodičům a učitelům bylo na akci také zajištěno občerstvení. Na akci bylo vzpomenuto také jméno grafika Josefa Svobody, který byl autorem pamětní desky a krátce po jejím dokončení zemřel.

Děkujeme všem, kdo se na zajištění akce podíleli, zvl. bytovému družstvu U nás, ing. Petrovi Chaloupkovi, Polévkárně, ZŠ Lyčkovo náměstí, o.s. Potichounku, pamětníkům a především klukům a holkám, kteří důstojně zvedli památku svých vrstevníků z těžkých časů 2. světové války.

Šéfredaktor terezínského časopisu Rim-rim-rim Pavel Lion v jednom z čísel časopisu napsal kamarádům:

„Milí kamarádi, kteří odjíždíte. Nemám slova, kterými bych řekl to, co cítím, když odjíždíte, kamarádi, s kterými jsem žil skoro dva roky. Chci Vám říci jen to, že i když dnes odjíždíte, zůstaneme nadále spjati poutem přátelství a že jednou se sejdeme a vy budete něco potřebovat, pak vám vždy ostatní členové domova „Nešarim“ pomohou, neboť jsme jako jedna rodina. Doufejme, že nás opět Prozřetelnost spojí a že budeme žít opět spolu a volněji.“