V roce 2009 jsme se odkazu chlapců a děvčat, kteří byli v Terezíně deportováni, začali věnovat také my, učitelé a studenti pražského gymnázia Přírodní škola. Výsledkem projektu jsou webové stránky www.vedem-terezin.cz, kde byly poprvé v kompletní podobě zveřejněny scany časopisů Vedem, Kamarád a Domov, a dále vznik fóra mladých lidí Terezínská štafeta ( www.terezinskastafeta.cz). Během těch několika let, kdy jsme se terezínským textům věnovali, jsme se pokusili některé z nich zhudebnit. Nejprve vznikly ojedinělé skladby, kterými jsme doplňovali akce věnované tématu života a tvorby terezínské mládeže. Jak ale plynul čas, vzniklo skladeb tolik, že vydaly na samostatnou nahrávku.

Dobrodružného úkolu, pokusit se převést inspirativní terezínské texty do řeči hudby, se postupně ujímali různě zaměření učitelé a různě staří studenti naší školy. Skladatelskou práci si tak vyzkoušeli a na tomto CD se coby autoři hudby představují učitelka matematiky Linda Langerová, učitel fyziky a biologie František Tichý nebo angličtinář a hudebkář Vít Novotný. Ze studentů se do kompozice pustili Timea Pražáková (v roce 2013 šestnáctiletá) a David Kubec (18). Kromě nich se ale na definitivních podobách vzniklých písniček podíleli i četní další studenti a učitelé Přírodní školy i škol jiných – ať už svým zpěvem, hrou na nejrůznější nástroje nebo dobrými nápady instrumentačními či melodickými.  Albem „Slova zní zpoza zdí“ chceme společně vzdát hold všem statečným, kteří dokázali v Terezíně zůstat sami sebou, věrní lidskosti a dobru. Druhé vydání CD (2015) bylo rozšířeno o několik skladeb vzniklých v posledních dvou letech při různých příležitostech.

Pásmo zahajuje Hymna republiky ŠKID. Šlo o republiku imaginární, kterou kluci na Domově 1 založili. V jejím rámci si ustavili vlastní samosprávu, vydávali časopis, vytvořili znak i složili hymnu. Její slova napsali kluci sami, hudbu ale použili z tehdy populární písně Karla Hašlera.

Většina dalších písní vznikla zhudebněním básní třech kamarádů právě z chlapeckého Domova 1, které byly v časopise Vedem zveřejněny. Prvním z nich je již zmíněný Petr Ginz, všestranně talentovaný šéfredaktor časopisu Vedem. Jeho silnou stránkou byla spíše próza a hlavně skvělé reportáže z terezínského ghetta. Byl také velmi dobrý výtvarník a organizátor života klukovského kolektivu. I těch několik básní, které se dochovaly, však stojí zato. Ve zhudebněné podobě zde jeho tvorbu představuje skladba Blázen a Polární, nově pak Vzpomínka na Prahu, jejíž hudební verze byla představena u příležitosti vydání životopisné knihy o Petru Ginzovi Princ se žlutou hvězdou. Ze stylu ostatních skladeb vybočuje rapové zpracování Petrovy básně složené ještě před deportací v Praze Dnes je jasno už všem lidem. Ta s humorem, který zároveň mrazí, vyjmenovává všechna protižidovská opatření v protektorátu.

O rok mladší Hanuš Hachenburg publikoval ve Vedem básní několik desítek (v souhrnné podobě vyšly ve sbírce Hned vedle bílá barva mráčků). Byl to chlapec, který od osmi let vyrůstal bez rodičů, drobný, trochu podivínský, s velkýma zářícíma očima, který si jen těžko hledal kamarády. Jeho texty ale dodnes překvapují svou hloubkou a jazykovou a formální úrovní. Báseň Hrdinná vznikla ještě při jeho pobytu v židovském sirotčinci na Vinohradech a byla inspirována texty Lermontovými. Další texty –  Otazníky s odpovědí, Dětem, Srdce, Má zem a Víra v nic – vznikly přímo v Terezíně a jsou výrazem existenciálního hledání pověstného „starce s tělem dítěte“ v podmínkách nejistoty a absurdních paradoxů, které byly s životem v ghettu spojeny. Hanuš byl, stejně jako Petr, zavražděn v plynové komoře Birkenau.

Posledním „škidovcem“, jehož text na nahrávce zazní, je Zdeněk Ornest, bratr básníka Jiřího Ortena. Zhudebněná verze jeho básně Sbohem léto vznikla v rámci projektu v pražských Lauderových školách, shodou okolností v téže budově, kde před svou deportací do Terezína Zdeněk i Hanuš pobýval. Spoluautory hudby jsou dvanáctiletí studenti primy. Další Zdeňkova báseň S tebou matko vyšla také v časopise Vedem a zajímavě odráží touhu internovaných chlapců po „cestě za sluncem“ do země, kde „vlají svobody prapory“. Zdeněk sám válku přežil a stal se známým hercem.

Na tvorbě hudby k básni Co se mnou bude? se také podílely děti – kluci a holky třídy lambda v Přírodní škole. Tento text vyšel v časopise Rim-rim-rim, který vydávali v první polovině roku 1944 chlapci na domově Nešarim taktéž v objektu L 417 v terezínském ghettu. Píseň vznikla původně jako doprovod k hranému filmu Klub pěti terciánů, který byl studenty Přírodní školy natočen podle povídky vycházející na pokračování právě v časopise Rim-rim-rim. Dnes ale patří k nejpopulárnějším písním projektu Terezínská štafeta a stala se i neoficiální hymnou 2. ročníku soutěže Převezměte terezínskou štafetu, která byla tomuto domovu a časopisu věnována.

Finalisté této soutěže jsou také autory hudby k druhé básni z časopisu Rim-rim-rim Pohádka od Jana Blocha. Jestliže byl autor textu třináctiletý, současní autoři hudby a zároveň interpreti jsou ještě o dva roky mladší a představují tak nejmladší generaci, kterou poselství jejich vrstevníků z terezínského ghetta oslovilo.

Pásmo skladeb uzavírá skladba Terezínská hymna, která poukazuje ke starší generaci tvůrců. Autorem hudby i textu je Karel Švenk, tvůrce ve 40. letech velmi populárních kabaretů. Poprvé zazněla v kabaretním pásmu Ať žije život, provedeném v Terezíně, a postupně se stala jednou z nejoblíbenějších písní všech nedobrovolných obyvatel ghetta. Byť optimistický závěr „a na troskách ghetta budeme se smát.“ nenašel pro většinu Židů za války naplnění, po mnoha desetiletích může i nám připomenout, že každé zlo, temnota a nesvoboda dříve nebo později skončí.

Děkujeme všem, kteří nám při tvorbě CD i projektu Terezínské štafety pomáhali. Především hudebnímu režisérovi Vaškovi Vobořilovi a Pavlu Jindrákovi, Filipu Maškovi, Matouši Bičákovi, Terezínské iniciativě, Lauderovým školám, vedení ZŠ Strossmayerovo náměstí, Židovskému muzeu Praha, Památníku Terezín a všem účinkujícím muzikantům.

„Sémě tvořivé myšlenky nezahyne…“ napsal za zdmi terezínského ghetta patnáctiletý Petr Ginz. On, stejně jako tisíce dalších kluků a holek odsouzených k izolaci a čekání na transport do neznáma, nesložil ruce do klína. Spolu s kamarády z chlapeckého Domova 1 v Terezíně psal časopis Vedem, tajně se učil i tvořil. Jakkoli svůj život brzy nato skončil v plynové komoře, jeho poselství trvá dodnes a i po sedmdesáti letech inspiruje další a další generace.

Pevnostní město Terezín poblíž Litoměřic nacisté vybrali a začlenili do svého plánu „Konečného řešení židovské otázky“ jako ghetto, kde měli být shromážděni občané z Německa a okupovaných zemí, kteří byli podle Norimberských zákonů označeny za Židy nebo židovské míšence. Ve městě, kde před válkou bydlelo kolem 5000 osob, jich bylo v krátké době nastěhováno více než desetkrát tolik. Město bylo přeplněné a Židovská rada starších, které byla správa města svěřena, jen těžko zajišťovala jídlo, ošacení, lékařskou péči a ubytování pro další a další přijíždějící transporty. Bohužel, ani Terezín se svým hladem, špínou, parazity, nemocemi a nedostatkem soukromí nebyl pro Židy konečnou stanicí. Většina z nich byla po čase pobytu v ghettu transportována do vyhlazovacích táborů a tam zavražděna.

Zvláštní péči se ale rozhodla věnovat dětem a mládeži. Proto byli starší chlapci a děvčata ubytováni ve zvláštních domovech, tzv. heimech. Zde měli nejen snesitelnější podmínky ubytování a trochu více jídla, ale dokonce se jim věnovali vychovatelé a učitelé, takže na jednotlivých domovech vznikaly svébytné kolektivy s vlastními tradicemi, zaměřením a kulturním a sportovním životem. Z nich nejznámější byly chlapecké domovy umístěné v budově bývalé školy, označované v době války jako objekt L 417. Konkrétním dokladem života a tvorby tehdejších dvanácti až šestnáctiletých kluků jsou dnes hlavně časopisy, které na jednotlivých domovech tajně vydávali. Z nich nejproslulejší – časopis Vedem, který vydávali chlapci na Domově 1 tajně od podzimu 1942 do jara 1944 – obsahuje nepřeberné množství úvah, reportáží, povídek a básní. Ale nebyl sám – z dalších časopisů jmenujme alespoň Rim-rim-rim, Kamarád, Noviny, Domov nebo Bonako, jehož autory byla děvčata z domova v L 410.